14.2.2015 - Ostatky a Ostatková zábava - článek
Letošní zima – nezima, tak nějak uběhla a nastal čas masopustní. Letos připadl začátek již na 14. února.
I letos se sešla vesnická chasa, aby v masopustních kostýmech vyrazila do ulic. Účast masek byla letos o něco slabší, i díky konjunktuře, kdy je na zaměstnance kladen požadavek – pracovat i o víkendech, nebo kvůli viróze chřipky, která se právě nesla zemí, ale i přesto stárka a stárkovou v hanáckých krojích, doprovodilo dalších asi 20 masek.
V lehce mrazivém ránu průvod vyrazil z košíkárny, na svou pouť obcí, kolem 9. hodiny a jejich první cesta vedla na OÚ, požádat starostu, zda jim svěří Právo nad obcí. Starosta jim právo předal a k posilnění na celodenní cestu jim jako obvykle, nabídl šamprličku mléka . . . (pro většinu alergiků ve skupině, byla i slivovice).
A pak už chasa, v čele s Právem, jež po celou dobu nosí Stárek se Stárkovou, vyrazili na obvyklou každoroční trasu. V průběhu je následovali 3 policajti, medvědář s medvědem, cikánky, tulačka, mexičan, Zorro, černá vdova, Rusalka, hasič a další. Na cestu jim vyhrávala harmonika s ozembouchem. Také letos vedly první kroky od obchodu a pak už vzhůru do kopce, kolem bytovky, novou zástavbou v kopci, do druhé ulice a pak, starou zástavbou v kopci dolů, až k mlatům a Novou ulicí na krátkou přestávku do košíkárny. Tento horní konec jim díky novým obyvatelům, zabral téměř 5 hodin. Po malé pauzičce a ohřátí (i když venku občas prosvítalo sluníčko), pokračovali Návsí, na Zábraní, do Školní ulice a na závěr jim zůstaly Chaloupky. Všechny navštívené obyvatele zvali postupně na večerní Ostatkovou veselici, každému zahráli a kdo chtěl, mohl si dát taneček s medvědem. Za pozvání je lidé obdarovávali zahřívacími tekutinami s „volty“ i bez a nepřeberným množstvím pochoutek: chlebíčků, klobás, bramboráčků, jednohubek, koblížků, koláčků a moučníků, policajtům na šavli napichovali uzené a klobásy, do košíku cigánek se stěhovala vajíčka, zavřené okurky, tlačenka, sýr a další proviant. Svou krátkou ostatkovou službu si vychutnával i ostatkový policajt, který kontroloval projíždějící auta, zda jim nerachotí výfuk, či nám netrousí neumytým vozem špínu na dědině, nevynechal ani své projíždějící kolegy ve voze s nápisem "Pomáhat a chránit "…. Z téměř celodenní pouti se průvod vrátil, sice na několik etap, ale beze ztrát, až kolem páté hodiny.
To už ale probíhaly přípravy na veselici, krájelo se přinesené maso a pochutiny na kousky, nachystané tácy se roznášely na stoly, kde už byly koblížky a koláčky, krájela se cibule, špeky a klobásy jako základ pod vajíčka a roztáčelo se pivo.
Kolem šesté se košíkárna pomalu začala zaplňovat dospělým i dětmi, hrála náladová hudba, probíraly se zážitky z odpoledne. Na osmou hodinu se nám podařilo usmažit vajíčka – tzv. „vaječinu“, na kterou padlo 2 kg cibule, 3 kg špeku a klobás a 150 vajec, která nazdobena okurky a s čerstvým chlebem, nebyla dle prázdných vrácených misek snad nikým odmítnuta.
Po občerstvení následoval Ostatkový soud. V tribunálu zasedal kromě Stárka a Stárkové, čerstvě rychle doštudovaný soudce – novic – zvaný Plzeňák – pan Fčelka. Dle počtu předvolaných a odsouzených se zapracoval velice rychle, ale tresty byly spíše výchovné. Rozsudky ve formě fyzických trestů, vhodné k zapamatování, vykonával přiměřenou silou zkušený policajt.
Po skončení zasedání tribunálu a vykonání Ostatkového práva, následovalo další překvapení chuťových buněk v podobě čerstvě upečené sekané, vylepšené uzeným masem z ranního putování. Tato sekaná opět neměla chybu. Po posilnění nastal čas na tombolu, která obsahovala snad 100 položek a vévodily jí rolády a řezy od hasičů a jako hlavní cena – marcipánový dort ve tvaru naplněného ostatkového košíku, který věnovali manželé Antoníčkovi.
Po tahu se už pomalu blížila půlnoc a letos mimořádně (kvůli pracovnímu vytížení „chasy“ i dalších návštěvníků během týdne), proběhlo pochovávání basy již v sobotu večer. Smuteční průvod s nebožkou Basou vedly také pro tentokrát, premiérově nový velebníček, který se za nás za všechny důstojně rozloučil s naší nebožkou Barborou-Basou. Jeho dojemná smuteční řeč byla několikráte přerušena kvílením místních plaček a ostatních pozůstalých. A pak už Barborka spočinula, přikrytá v koutě a 40 dní půstu až do velikonoci si ani nevrzne. . . . .
Na závěr večera předal Stárek se Stárkovou po jednodenním vládnutí nad obcí Právo nazpět starostovi obce, a ten pak „chase“, všem občanům a zejména pořádajícím hasičům poděkoval za důstojné udržování tradic v obci.
P.S.
Během večera padla otázka, co by se dělo, kdyby se ztratilo právo.
Když se ho podaří ukrást přespolním a chtějí ho vrátit – většinou bývá výkupným gořalka nebo bečka piva.
Pokud by totéž udělal někdo z místních, třebas jen v žertu:
za prvé - je to proti logice – ukrást si něco, co mi bylo svěřeno a za druhé – je to u odhalení místo výkupného, tak maximálně o přes držťku ☺.
Doufám, že odpověď je vyčerpávající ☺ a budeme se společně v obci bavit při udržování tradic i nadále. -P.B.-